Kapka 1- Permakultura po kapkách, Alena Suchánková

      Od dětství mě bavila a zajímala literatura, hra se slovy. Jak krásně se jimi dá kouzlit, přetvářet svět. Později jsem však zjistila, že téměř všechno podstatné už někdo přede mnou  napsal a to málo, co zbylo je skoro nemožné sdělit.  Celou dobu jsem cítila, že  moje téma,  o kterém mám psát a které mám učit čeká na dostatečnou hloubku zkušenosti, na moje dozrání. Setkání s permakulturou  pro mě znamená uspořádání kamínků mého života do barevné mozaiky, určitého řádu, který dává životu smysl, krásu a hloubku.

O čem to tedy vlastně je? Vybráno z informačního materiálu sdružení Permakultura (CS):

• „Někdo definoval permakulturu jako způsob navrhování jedlých ekosystémů“.
• „Technicky založení lidé ji mohou definovat jako „software“ pro udržitelný život,
• kde „hardware“ jsou naše lidská těla.“
• „Jsou i tací , co tvrdí, že je to komplexní balík praktických technik pro slušný a zdravý život na Zemi.“
• „Některé pohledy definují permakulturu  jako systém informací  pro život, který minimem   spotřebované  energie a materiálu zaručuje trvalou udržitelnost života na zemi.“

    Definic je spousta a v každé  z nich odborník- přírodovědec, ekolog, pedagog najde nějaké slovo nebo větu, kterou je možné z odborného hlediska zpochybnit, vyvrátit, prohlásit za nesmyslnou. Ale takoví jsme přece my lidé. Naše vlastní hluboce vyjeté koleje nám  ztěžují vnímání života. Pojďme, zkusme z nich alespoň na chvíli vyskočit a podívat se, co nám nabízí definice permakultury, kterou osobně považuji za nejkrásnější:

     „Být tady a teď v dobré vůli a při zdravém rozumu.“

To je esence permakultury, jak ji vidím já. Permakultura pro mě znamená být v reálném čase na určitém místě a plnit svůj konkrétní díl společného úkolu. Který? Přece ten, ke kterému se nejlépe hodím, pro který mám vlohy, ve kterém je mi dobře, i když někdy není snadný.

Počátky  permakultury

      Především je nutné říct, že permakultura si nečiní nárok na původnost většiny svých technik. Naopak, snaží se využívat zkušeností lidstva v co nejširší míře. Neexistuje univerzální permakultura, použitelná vždy a všude. Permakultura je vždy záležitostí  daného místa, času

a konkrétních možností lidí.  Co však permakultura přináší nového, je poměrně ucelený obecný systém, který umožňuje sjednotit  různé alternativní  myšlenky a metody, směřující k trvalé udržitelnosti života, a etika, založená na spolupráci.

     Otcem permakultury je Bill Mollison. Do svých 28 let žil v malé vesnici v Tasmánii tradičním domorodým způsobem života. Teprve následky globální ekologické krize, které ohrozily tento způsob života , jej přiměly k hlubšímu zamyšlení. Daleko později, v roce 1974, již jako vědec na Tasmánské univerzitě vyvinul společně s Davidem Holmgrenem rámec pro trvale udržitelný zemědělský systém.

    V roce 1978 vydal  Bill Mollison knihu Permaculture One (u nás vyšla v r.1999 jako Úvod do permakultury) a o rok později Permaculture Two. V roce 1976 začal Bill Mollison  o permakultuře přednášet, v roce 1981 vyšli z kursu permakulturního designu v Austrálii první absolventi, kteří začali samostatně pracovat.

      Dnes ( v roce 2011) funguje světová asociace, evropská asociace a u nás česká a slovenská sdružení zabávající se permakulturou. Bill Mollison odešel na odpočinek, jeho následovníci však jeho odkaz uvádějí do praxe. Původní myšlenku trvale udržitelného zemědělství bylo však nutné rozšířit. Jedině tam, kde lidé mají přístup k půdě, informacím a financím je možné dosáhnout  trvalé udržitelnosti. A tak dnes permakultura zahrnuje i strategie regionálního samofinancování, vytváření výrobních a obchodních struktur, právní a finanční strategie, způsoby vytváření zdravé komunity…..

Pokračování příště…