Podzimní překvapení na přírodní zahradě, Alena Suchánková

Podzim na přírodní zahradě začíná o něco dřív, než se na první pohled zdá. Vnímáme li roční období podle změn v přírodě místo podle dat v kalendáři, zřejmě si všimneme, že chladné večery, noci a rána se objevují už začátkem srpna. Podle starého keltského kalendáře letní období končí svátkem Lughnasad , slaveným posledního červencového večera. V tuto dobu nabývá vrcholu energie zrání, která je spojována s podzimem. Ten dává dozrát hruškám, jablkům, švestkám, vinné révě, ořechům a ostružinám, ale i dřínu, kdoulím, mrazuvzdornému kivi, černým jeřabinám, bezům, jedlým kaštanům, dužnoplodým šípkům, pozdní podzim také rakytníkům a mišpulím.  Máme k dispozici pestrou paletu druhů rostlin, které se na zahradách zatím běžně nepěstují, a to zatím  mluvíme  jen o ovoci. 

     V době, kdy dochází vlivem změny klimatických podmínek k stále častějším neúrodám tradičně pěstovaných druhů ovoce, zeleniny, a ostatních plodin, je každý druh, který netrpí běžně rozšířenými chorobami, doslova pravým pokladem. Máme li na zahradě dost různých druhů jedlých rostlin, naděje na to, že se dočkáme  úrody, je podstatně větší.                                                                                                                            

 Pokud si koncem léta pospíšíme se setím, teplý podzim nám může přinést druhou úrodu ředkviček a hrášku. V kuchyni můžeme také využít širokou nabídku na zahradě vypěstovaných bylinek, které můžeme používat jako koření, ozdobu nebo voňavý čaj.    

     Neobvyklé a nedoceněné druhy rostlin mohou obohatit naši zahradu i náš stůl. Kromě tradičních podzimních brambor, petržele,  mrkve a zelí můžeme na podzim na  náš stůl pozvat také tuřín, topinambury, dýně hokaido, červenou řepu, kedlubny gigant a málo známou  ačokču,  ale i výborné salátové  rostliny jako kozlíček polníček, čekanku, červenou lebedu, roketu, pekingské zelí a nádherné jedlé květy, třeba brutnák, měsíček, sléz, lichořeřišnici ( viz foto).                                                                                                                                                  

     Taková nabídka mi připadá bohatší, než stále stejný obrázek rajčat, paprik a okurek v regálech supermarketu, dovážených kdoví odkud. Podzim pro nás stále může být obdobím hojnosti, zvlášť když náš každodenní jídelníček bude obsahovat čerstvé potraviny, které vyrostly v našem podnebním pásmu. To nám umožní lépe se sladit s rytmy přírody a časem vnese větší harmonii do našeho života. Nutnost denně na chvíli obejít zahradu kvůli sběru úrody se může stát příjemným ranním rituálem nebo podvečerní relaxací.  

    Potíž může nastat s nedostatkem inspirace a neznalostí postupů, jak neobvyklé rostliny využít v kuchyni. Ovoce je samozřejmě nejlepší jíst čerstvé hned po utržení, ale na zimu ho můžeme i sušit, zavařovat nebo mrazit. Osvědčeným znovu objeveným ovocem jsou kdoule   a mišpule. Kdoule jsou výborné na likér s cukrem a rumem nebo krupicovou chalvu.    Výtečné vánoční cukroví z nich můžeme připravit tak, že je rozvaříme, rozmixujeme a usušíme na tenké pláty, ze kterých pak formičkami na perníčky vykrajujeme různé tvary.  Z mišpulí je vhodné připravit pyré bez cukru, které se dá zavařit nebo zmrazit. Dobré je pak do pohárů, koktejlů i  jako dětská výživa. Skvěle chutná jako ovocná omáčka pod maso nebo pod seitan či uzené tofu, jako přílohy jsou  pak vhodné kuskus, rýže, bramborový knedlík  nebo krokety.                                                                                                                                       

     Složitější je to samozřejmě s netradičními zeleninami a škrobovými plodinami, proto si vám dovolím nabídnout několik vyzkoušených tipů. Dýně hokaido se nemusí loupat, je výborná pečená na plechu, jemně potřená olejem,  ale nejlepší je  jako mixovaná krémová omáčka, se smetanou  chutná lépe než svíčková. Topinambury jsou vhodné zasyrova na salát, samotné či ve směsi s mrkví nebo s kyselými okurkami a koprem.  Dá se z nich vařit polévka, halušky, péct placky. Podle četných nadšených zpráv bezkonkurenčně nejchutnější úpravou topinambur je, když je osmažíme na oleji dokřupava jako hranolky.  Ačokča je liánovitá rostlina s podlouhlými plody, chutí připomínající salátovou okurku kříženou s paprikou. Mladé plody můžeme jíst za syrova celé. Starší plody musíme nejprve zbavit semen, chutnější jsou tepelně upravované buď ve směsi na čínu  nebo s rajčaty jako lečo, dají se také zavařovat ve sladkokyselém nálevu.  Výhodou je, že na záhoně vydrží až do prvních mrazů.   Saláty z listových zelenin mohou být perlou naší kuchyně a můžeme je mít na stole skutečně dlouho do podzimu, včetně ozdobných květů jako měsíček, lichořeřišnice nebo brutnák, které vydrží na záhoně až do zámrazu. V chladných podzimních dnech si můžeme uvařit voňavý čaj, třeba nečekaně chutnou kombinaci oregana a máty. Možností jak si zpestřit jídelníček a rozveselit život je  mnoho, a tak mi na závěr zbývá popřát vám hodně zahradnických inspirací a dobrou chuť.