Permakultura jako způsob života, Alena Suchánková

Mým největším přáním je, aby se planeta Země stala prostředím pro krásný a důstojný život člověka a všech ostatních živých bytostí. Následující řádky jsou určeny těm čtenářům, kteří mají podobné přání. Pokusím se ukázat některé z  možností, jak mohou právě oni uplatnit svůj osobní talent, schopnosti a dovednosti právě prostřednictvím permakultury.

Moje neskromná definice permakultury zní: „Permakultura je celosvětové hnutí zaměřené na dosažení souladu lidské civilizace s přírodou.“ Tato definice je hodně všeobecná.

Permakultura je však konkrétní slovo, které vymysleli a uvedli do života v osmdesátých letech dvacátého století Bill Mollison a David Holmgren v Austrálii. Je to systém informací o designu udržitelných lidských sídel, který se předává prostřednictvím kurzů. Hnutí se z permakultury vyvinulo postupně, jak stále víc lidí začalo chápat naléhavé otázky doby, ve které žijeme. Permakultura se opírá o tři základní pilíře, které jsou její podstatou.

Péče o zemi spočívá v obnovení citlivosti člověka k přírodním cyklům, k pochopení proč je nutné pěstovat naše potraviny tam kde žijeme, pečovat o krajinu, stavět a zařizovat naše sídla a organizovat naše životy tak, abychom spotřebovali co nejméně energie materiálu a vytvořili co nejméně odpadu. Pochopené je třeba v reálném čase uplatnit ve svém životě.

Péče o lidi znamená poctivě hledat udržitelný způsob života a učit se mu navzájem, vyvíjet společně místní strategie udržitelného života.

Spravedlivé podíly jsou dané mírou udržitelné úrovně spotřeby každého z nás, měřitelné např. metodou ekologické stopy. Hmotné a finanční zdroje, které nespotřebujeme, můžeme věnovat k naplnění Péče o Zemi a Péče o lidi.

   Pokud je jakákoliv aktivita v souladu s těmito zásadami, dá se pojmenovat jako permakulturní. Klíčové pro pochopení permakultury je propojení všech tří oblastí, realizace jednoho z pilířů při zanedbání ostatních dvou je možná záslužná, ale takto izolovaná aktivita není udržitelná.

   S vývojem permakulturního hnutí v čase a prostoru dochází k posunu významu slova, permakultura dnes už obsahuje strategie pro všechny oblasti lidského života.

Patří k nim tvorba životního prostředí, realizovaná péčí o krajinu, proměnou měst směrem k udržitelnosti, vytvářením udržitelných statků a zahrad, obnovování kvality půdy, udržování rozmanitosti přírodních druhů. S tím souvisí formy vlastnictví půdy a její  správy. Neméně důležitá je změna způsobu stavění a výroby a také způsobů získávání energie pro topení, svícení, nutnou dopravu a výrobu. Logickou součástí permakultury jsou svobodná a živá kultura a vzdělávání, i aktivity pečující o tělesnou a duchovní pohodu člověka, pokud jsou v souladu s přírodou. Na uvedené praktické aktivity navazuje nezbytnost vytváření demokratických alternativ k neudržitelnému ekonomickému a právnímu systému.

    Současná doba před nás klade stále naléhavější otázky na téma jaká bude kvalita našeho života  „ na stará kolena“ a jaká bude kvalita života našich dětí a vnoučat… To jsou otázky, které dnes zaměstnávají mysl velkého množství lidí. Pro jejich zodpovězení je klíčové uvědomit si, že na dění, které probíhá, mohu mít jako myslící a cítící lidská bytost vliv. Pokud si srovnám v hlavě, co opravdu chci a svůj vliv vědomě uplatním, mohu uskutečnit svůj díl práce na změně směrem ke  krásnému a důstojnému životu na planetě Zemi.